Naším prvním pejskem byl německý špic Endy. Úžasná bílá chlupatá koule, nutno říci, že pěkně uštěkaná. Endy se dožil 11 let, zemřel na nádor páteře. Jako dalšího pejska jsem tedy chtěla také psa dlouhosrstého, střední velikosti, ale ne zas tak "ublafaného". Hlavním kritériem bylo, aby se mnou mohl chodit s koníkama na vyjíždky, tím pádem plemeno "poslušné", rozhodně ne nějaký ohař... I když mým velkým snem je pořídit si jednou irského setra.
Poprvé jsem se o border koliích dověděla z televize, z pořadu na Animal Planet, který byl věnován právě tomuto plemeni. To byl rok 2000. Začala jsem si tedy shánět informace o tomto plemeni, koupila knížky a všude jsem se dočetla: "Border kolie je plemeno velice náročné na aktivitu. Bystrý, rychle se učící, chytrý ovčácký pes. Potřebuje neustále zaměstnávat. Nejchytřejší plemeno na světě." Popravdě, nevěděla jsem, jestli bych takto "náročné" plemeno zvládla. První "živou" borderku jsem spatřila na rodeu a naprosto mě uchvátila, takže bylo rozhodnuto. A tak po velkém přemlouvání rodičů, spíše tedy mamky, táta o něm nevěděl, jsem si 1.7.2004 přivezla domu svou první border kolii.:-)
Proč právě Barnei?
Výběr nebyl zrovna předpisový, jak by měl být. Vybrat si pečlivě chovatele, několikrát navštívit chov než se rozhodnu, které štěně si vyberu, řádně si prostudovat rodokmen rodičů atd... 30.6. mi volala kamarádka, že v jedné CHS v Praze mají štěňata borderek ihned k odběru a poměrně levně. A tak jsem se tam hned s kamarádkou vydala. Měla jsem tenkrát akorát jedno přání a tím bylo, aby to byl černobílý pes. Barnei byl ve vrhu jediný takový, a tak bylo více méně rozhodnuto. Ačkoli jeho modré oko mi nebylo moc sympatické, přemohla to vidina "Budu mít pejska!!!". Ze své zkušenosti už takovýto výběr nikomu nedoporučuji...
O CHS jsem vůbec nic nevěděla, ani o rodičích, nějakých chorobách, výstavních či pracovních úspěších taktéž. Žádná kupní smlouva. Sliby chovatelky nikdy naplněny nebyly atd. Nicméně hlavně, že jsem měla pejska. Až teprve po půl roce, kdy mi přišel PP jsem zjistila, že jeho rodiče jsou polosourozenci (mají stejnou matku), že modré oko u černobílých jedinců je vada atd. Ale tak to mi bylo jedno, na výstavy jsem chodit nechtěla a dneska už bych "modroočku" nevyměnila za nic na světě. :-) I dalšího pejska bych brala s modrým očkem, kdyby to nevadilo v chovu.
Postupem času nastaly různé zdravotní komplikace, těžko se dohadovat, zda na tom má genetika podíl, či ne, nicméně od veterinářů vím své... A tak jsem přišla ke své první borderce, která rozhodně není tak hyperaktivní, jak se všude píše, ale to nejspíš díky vadě srdce a hypotyreóze, a asi i díky výchově, protože jsem doma nechtěla mít nějakého "střeštěnce", který chvíli neposedí. Nicméně jsem s ním naprosto spokojená, protože doma nikdy nic nezničil, rychle se vše učil, doma dokáže prospat celé hodiny a venku blbneme, chodí s námi s koňmi ven (teď už minimálně, z časových důvodů se již ke koním moc nedostanu). I proto je výborným canisterapeutickým psem. Společně s borderkou Angi byli prvními psy, kteří se věnovali tzv. polohování u pacienta seniora v LDN FN v Motole. Ano, i přesto, že jsou to obě borderky, to zvládly naprosto bravurně!!! A pacient i díky nim udělal velké pokroky. I přes své zdravotní koplikace běhal aktivně osm let flyball, nyní se mu věnuje již jen rekreačně. Barnei je úžasný kamarád na různé lumpárny a věrný přítel, který nikdy nezradí. Moje velká láska!!!:-*
Proč právě Dasty?
Díky zdravotním problémům, s kterými se Barnei potýká, a které ho bohužel začnou postupem času stále více omezovat, jsem asi od jeho dvou let uvažovala o pořízení druhé borderky. Samozřejmě byl problém s prací a hlavně s taťkou, který sice Barneiho "přežil", i se spolu myslím skamarádili, ale že bych přišla s otázkou druhého psa, to jsem se ani neodvažovala. Náhoda dala, že jsem v roce 2005 na závodech potkala Katku Dědičovou, s kterou jsem strávila společně pár měsíců v jedné stáji, a nyní jsme se po několika letech opět sešly. A obě s borderkama. :-D V té době měla Idruska a Ginu, které bylo asi půl roku. Postupem času jsem si nastudovala spoustu informací také o dědičných chorobách BOC, o jejich chovu, sportech se psy atd. Prostě, když už má člověk borderu doma, jde to nějak samo. :-) A tak jsme se začaly s Katkou občas vídat, byla jsem se u nich podívat na první vrh BOC od Ginušky s Idruskem. Bylo mi jasné, že jestli si jednou pořídím druhou BOC, bude to právě z CHS Tender Flash. Možná i proto, že jsem Katku znala, ale hlavně proto, že měla báječné psy, dbala na jejich zdraví, výběr rodičů, věnovala se jim i po sportovní stránce. A tak to má být. A když v roce 2007 dovezla z Maďarska fenku Kiss, od první chvíle jsem věděla, že po ní bych chtěla štěně. Byla to láska na první pohled.:-D Sice v 8 týdnech to byla přehnaná úvaha, nicméně Kissinka mě nezklamala, a tak díky její povaze, dobrému genetickému potenciálu a líbivému vzhledu padla 100% jasná volba štěněte právě po ní. Teď už jen přemluvit rodiče a vyčkat na první vrh.
Táty jsem se odvážila zeptat až teprve, když už se blížilo krytí. A nestačila jsem se divit, když mi byl pejsek povolen. Samozřejmě za určitých podmínek. :-) A tak nezbývalo než se začít těšit na nového kamaráda. Obrovská shoda náhod dala, že jsem změnila práci, takže jsem se Dastymu mohla věnovat první měsíce neustále.
A jak si vybrat z kupy štěňátek? Štěndům byl týden, když jsem je viděla poprvé. A Katka mi říká: "Tak jsem ti vybrala tohohle šampiona". :-D A bylo vybráno. Ba ne, i mě se líbil nejvíce ze všech, takže i můj výběr by padl na něho. A tak už jen vydržet několik týdnů, než jsem si mohla Dastíka odvézt domu. :-) Když bylo štěňatům sedm týdnů, přišla z Holandska závažná zpráva, týkající se otce vrhu - Kimy v.d. Floretty Hof. V té době se začalo u borderek s vyšetřním očí na tzv. glaukom. Kimy i jeho matka absolvovali vyšetření společně, oběma vyšel výsledek s nálezem "goniodysgenesis - affected". Oběma byla stanovena diagnóza iridokorneální úhel (uzavřený úhel mezi duhovkou a rohovkou, ve kterém se nachází kanálky odvádějící přebytečný komorový mok z oka. Kimyho matka a zárověň Dastyho babička Clan-Abby Nz-Kiwi-Vroutje "KIWI" se dožila krásných třinácti let a nikdy žádné zdravotní komplikace neměla, nikdy se u ní neprojevil glukom. Za svůj život porodila 23 potomků. Kimy má 39 potomků a ze všech, kteří jsou vyšetřeni, nemá ani jeden tuto vadu. I jeho potomci už mají několik desítek dalších potomků a zatím se u žádného z vyšetřených tato vada neprojevila. Kimimu je dnes již 11 let a nikdy se u něho glaukom neobjevil. Na základě všech těchto dostopných informací, informací od Dr. Allana Wiltona, které mi poskytl v letech 2009-2010 a informací od MVDr. Beránka jsem se rozhodla Dastyho uchovnit. Majitelé, kteří mají zájem o krytí o této informaci vědí a feny se snažím vždy prověřit.
Nutno říci, že Dasty je jiný, než Barnei. Je energický, pracovitý, snaží se mi splnit vše, co mi na očích vidí. Je nadšen ze všeho, co pro něho vymyslím, extrémě rychle všechno chápe a učí se, akorát je na můj vkus trochu více uštěkaný. Je to opravdu velký rozdíl, takže ačkoliv jsem doma už jednu borderku měla, Dastík mi dal možnost nového "náhledu" na toto plemeno. A jsem za to opravdu šťastná. Jsem nesmírně ráda, že ho mám, takže bych chtěla Kačence ještě jednou poděkovat za její trpělivost se mnou, za výběr tatínka štěňat, za všechny možné rady a prostě za všechno. A také její mamince Evě. Že mi ho tak s láskou opečovávaly ty první týdny jeho života!!! A také celé jejich psí smečce, kteří si "zahráli" na strýčky a tetičky.:-D
Aktualizace: 12/2014